U14 - ROZHOVOR - zhodnocení sezóny s trenérem žáků

29.06.2011 21:49

            Ročník 97 za sebou má svoji první žákovskou sezónu. Tým se v jejím průběhu postupně lepšil. Po nemastné kvalifikaci pokračovali žáci sérií víkendů jedna výhra a jedna prohra, v poločase drželi nadějné páté místo. Na konci dlouhodobé části z toho bylo překvapivé třetí místo a po vydřené pětizápasové sérii s Josefovem postup na Final six U14. Na „republice“ se klukům už zvítězit nepodařilo, ale dvě prohry jen o 4 body – s Kroměříží a bronzovým Brnem musíme hodnotit jako úspěch pro úzký kádr U14, který v našlapaném programu závěrečného turnaje působil už unaveně.

            Ročník 97 začínal ve Vyšehradu v přípravce s trenérem Tremlem. V nejmladších a mladších minižácích se klukům věnoval trenér Postránecký. V těchto dvou letech Vyšehrad posílilo postupně až 6 hráčů Barestu – výsledkem byla bezkonkurenční vláda v Praze a postupně osmé a druhé místo na republice minižáků.

            V sezóně starších mini se Barest rozhodl postavit vlastní tým a jejich hráči odešli. Zároveň u nás basketu zanechalo pár kluků, kteří se díky masivnímu hostování nedostali na hřiště a basket je nebavil. Dlouhodobě chyběl Pekergin, onemocněl a odstěhoval se Muradyan. Ze sříbrné sestavy zůstali do starších mini 4 hráči: Chaloupka, Schmiedt, Stibor a Ťažký. Pokud se můj informační zdroj nemýlí, tak tým posílil Mach z Junioru, Kočovský ze Slavie a z USK vyhozený Jech. Hrát museli kluci, kteří se v dobách spolupráce s Barestem nedostali na hřiště a chtěli basketu nechat. Zapojil se o dva roky mladší Akahomen. V této sezóně se k týmu dostal trenér Petr Ulrych.

 

1) Petře, jak jste se díval na ročník 97, když jste ho poprvé viděl? Pravdivě, po rozpadu spolupráce s Barestem a některých absencích jsem v zimě pochyboval, že vůbec postoupíte do žákovské ligy. Byli jste čtvrtí v Praze. Takže pravdivě i od vás – jak jste viděl ročník 97, když jste s ním začal pracovat?
Většinu hráčů ročníku 1997 jsem trénoval již loni v minižácích a samozřejmě jsem registroval jejich druhé místo v mladších minižácích. Po rozpadu spolupráce s Barestem, která byla podle mě od začátku velmi nekoncepčním krokem, se tým velmi proměnil a hrát museli i jiní hráči než v předešlých letech. Na všech byly vidět především technické nedostatky, jejichž opravování je běh na dlouhou trať. Co se týče zápasů, byl vidět velký rozdíl mezi hráči co v předešlých letech hráli a těmi, co nedostávali tolik prostoru. Snažili jsme se do těchto borců dát co největší důvěru a kluci nám ji vrchovatě oplatili. V průběhu dvou let nám povstali noví bojovníci, kteří nahradili odešlé hráče ve všech ohledech.

2) Po letní přípravě byla ŽL už jasná, ale kádr se vám ještě zúžil odchodem Stibora do SoPru. Diváci by byli spokojeni s nějakým 6.-7. místem ve skupině, čemuž odpovídaly první zápasy, kdy se dlouho opakovaly víkendové výsledky jedna výhra a jedna prohra. Prohráli jste v Chomutově, nedokázali opravdu přehrát poslední Klatovy. Jaké jste měl před sezónou výsledkové cíle vy a co vás k těmto představám vedlo?
Jsem ještě dost mladý trenér, a tak možná i dostatečně naivní a pozitivní. Myslím si, že je zbytečné si dávat malé cíle a kluci se pak pro sport nemůžou nadchnout. Snažím se ke každému zápasu nebo sezóně přistupovat s možností, že ji můžeme vyhrát. V basketbale jsem již viděl hodně nečekaných vítězství a to je na něm to krásné. Nejdůležitější je však to, aby tuto myšlenku sdíleli i hráči, na tom se snažíme co nejvíce pracovat. V přípravě jsme sledovali výsledky konkurenčních týmů a také přípravný turnaj v Klatovech ukázal, že máme na to, abychom se účastnili play-off. Potají jsem však pomýšlel na finálový turnaj a jsem rád, že se nám tento sen splnil.

3) Jak jste se trenérsky vyrovnal se systémem Passarela a povinným střídáním? Hráli jste svůj styl nebo jste nasazoval hráče podle soupeře? Bylo to složitější na koučování než vaše minulé žákovské ligy?
Složitější na koučování to samozřejmě bylo. Navíc to naší práci jako trenérů značně znepříjemňovalo. Celé toto pravidlo velmi omezuje práci trenérů. Beru to, jako kdyby nám někdo nevěřil, že budeme pracovat koncepčně a budeme toužit pouze po vítězství, kvůli kterému nedáme šanci hráčům z lavičky. Můžu Vás ujistit, že tento přístup na Vyšehradě neuznáváme.

4) I díky Passarele získali spoustu minut na hřišti hráči, kteří by se jinak asi moc neprosazovali. Diváci vyhodnotili jasným skokanem roku Martina Jecha. Další hráči druhého sledu se ale už tak moc nelepšili. Kteří z vašich svěřenců dosáhli v této sezóně největšího pokroku? Kde vidíte rozdíl ve hře celého týmu na začátku a na konci letošní sezóny?
Ujišťuji Vás, že i kdyby pravidlo Passarele neexistovalo, tak by hráči dostávali stejnou příležitost, ale většinou ve větším množství a kratších úsecích, což by pro některé bylo ku prospěchu. Zlepšení je individuální věc. Některý hráč se nejvíce zlepší v minižácích, pak se uspokojí a ostatní ho doženou. Někteří dostanou tu největší chuť, až když je pozdě. Všichni hráči našeho týmu se během sezóny zlepšili. Já si ale víc cením kluků, co se třeba výrazně nelepší, ale na tréninku pro to dělají všechno. Především u těchto kluků je naděje, že pokud vydrží, ke zlepšení dřív nebo později dospějí.

5) Které zápasy vás trenérsky nadchly? Za diváky nabízím domácí víkend se SoPrem a Spartou + všechny domácí zápasy s Josefovem.
Ze základní části bych nejspíš také vybral víkendovou dvojičku s Barestem a Spartou. Jako vrchol sezóny však považuji rozhodující pátý zápas play-off s Josefovem. Na tento zápas se celý tým strašně těšil a myslím si, že jsme si ho my i soupeři užili. Po zápase jsem zvedl hlavu a teprve pak jsem zjistil, že je hlediště zaplněné snad největší návštěvou v tomto roce a všichni s námi slaví. Pro tento pocit se hraje basketbal.

6) A naopak – kdy vás výkon U14 zklamal a hráči naprosto neplnili vaše pokyny? Další tip za diváky jsou zápasy v Chomutově a Liberci nebo druhá čtvrtka na SoPru.
Porážka v Chomutově mi ani tolik nevadila, protože díky této prohře jsme začali pracovat daleko usilovněji a vyhráli následující utkání. Nejhorší výkon jsme nejspíš předvedli v Jindřichově Hradci a následně především v Českých Budějovicích, kde jsme 11min před koncem prohrávali již o 26b.

7) Z toho plyne logická otázka – ročníku 97 se v uplynulé sezóně nebývale dařilo doma, kde jste prohráli jen se SoPrem o velmi slušných 10 bodů. Výkony venku byly naopak o poznání slabší – občas jste prohráli, jindy jste výhru museli pracně vybojovat. Snad s nikým jste nedosáhli venku lepšího výsledku. V čem vidíte takovou výkonnostní disproporci mezi zápasy doma a venku?
Rozdíl mezi výkonem doma a venku byl tento rok opravdu nepřehlédnutelný. Venku se nám snad nikdy nepovedlo soupeře jasněji přehrát a vlastně jsme o výhru museli pokaždé naplno bojovat. Možná nám ale tyto boje nakonec pomohli a našemu týmu daly sílu a bojovnost. Nevím, co stojí za tím, že hrajeme ve venkovních halách hůř než doma na Výtoni. Každopádně každá těsná výhra dá našemu týmu více než jasné vítězství o 20-30b.

8) Právě domácí zápasy rozhodly napínavou sérii play off. Po prvních deseti minutách jste jasně postupovali, po dalších deseti bylo jasné, že to taková sranda nebude. Ale dvakrát jste vyhráli a ve třetím zápase hrál Josefov ustrašeně. Vy jste ale hráli ještě hůře a série se vrátila k pátému zápasu na Vyšehrad. Jak se vyvíjely vaše pocity během této série a jak se na ní díváte s odstupem?
Myslím si, že tato výborná série přinesla především oběma týmům spoustu zkušeností a pět velmi těžkých zápasů. Vyrovnanost série byla naprosto jasná, bohužel postoupit mohl pouze jeden tým. Nám se výborně povedl vstup do prvního zápasu, což bylo pro nás velmi důležité. Samozřejmě jsme chtěli postoupit už na hřišti soupeře. Opravdu jsem věřil, že se nám jeden zápas povede urvat. Soupeř hrál ale s obrovským nadšením a nám se nepovedlo udělat poslední krok. V rozhodujícím pátém zápase nám taky pomohla naše hala. Opět se nám povedl vstup do zápasu a v obrovském boji o postup rozhodli drobnosti. Byl jsem především strašně rád, že jsme si díky postupu zajistili dalších šest kvalitních zápasů na mistrovství republiky. 

9) MČR pro vás bylo asi už bonbónkem navíc. Bohužel se vám nepodařilo ani jednou vyhrát, ale ostudu jste jistě neudělali. Co bylo příčinou dvou proher o pouhé 4 body, když jste hlavně bronzové Brno překvapivě trápili? Byli jste už unavení, soupeř byl prostě lepší nebo vám něco nevyšlo?
Zápasy s týmy jako USK nebo Pardubice, byli pro naše hráče velkou školou. Tam jsme opravdu neměli moc šancí, ale chceme se těmto týmům v příštím roce zase trochu přiblížit a jiný způsob, než hrát těžké zápasy není. Únava v našem týmu byla samozřejmě již velká, ale to i na stranách soupeřů. Sehráli jsme opravdu kvalitní zápas s Brnem, který rozhodli opravdu maličkosti. V zápase s Kroměříží si myslím, že jsme první poločas nezvládli. Soupeř hrál naopak velmi dobře. Je mi líto zápasu s Barestem, který jsme chtěli odehrát co nejlépe a těšili jsme se na něj. Dva zápasy v jednom dni jsou ovšem na takové úrovni příliš a zde bych viděl možnost zlepšení celého turnaje.
 

10) Titul získaly Pardubice, společně s posíleným USK hrály jiný level. Začalo to asi 0:14, nemohli jste přejít půlku, dostat se do nájezdu - jak vám bylo na začátku zápasu s mistrem? Byl to pro vaše hráče velký náraz? Pardubice jsou o řád lepší pravidelně – víte čím to je? Pojedete tam na stáž?
V prvních minutách zápasu s Pardubicemi jsem měl opravdu strach, že uděláme ostudu. Z prvních minut to vypadalo, že to skončí 100:0. Naštěstí jsme potom trochu přidali a jistě i soupeř nebyl nucen hrát úplně naplno. Každopádně to bylo pro nás velké poučení. Pardubice začali před pár lety velmi dobře koncepčně pracovat a teď sklízí ovoce. Snažíme se o něco podobného a o co možná nejlepší provázání všech ročníků.

11) Tým měl jasného střeleckého leadra, ale jinak jste vítězili spíš bojovností a obranou. Jak se vám líbil týmový duch a chuť družstva vyhrát?
Tak Kryštof Chaloupka se staral o velkou porci našich bodů, ale bez ostatních hráčů by to samozřejmě nedokázal. U nás je pravidlo, že útočit můžete, ale bránit musíte. Někteří hráči ještě nemají takovou kvalitu v útoku, ale v obraně to svou bojovností vynahradí. Spoustu těžkých zápasů jsme vyhráli obranou. Snažíme se naší obranou práci maximálně zlepšit, abychom jí mohli použít jako základ pro náš útok.
  

12) Pojďme k taktice – zatím stále ještě vůbec nehrajete clony a signály. Ve hře ale potom máte občas problémy, když propásnete jednu možnost k zakončení a najednou se nevejdete do limitu 24 vteřin na střelu. Proč se tak často nedostanete ke střele? A kdy zapojíte taktičtější basketbal ve formě alespoň jednoduchých clon na hráče s míčem i bez míče nebo signálů?
Po pravdě nejsem moc zastánce hraní clon v mládeži. Myslím si, že by se kluci hlavně měli naučit přehrát svého hráče 1na1 bez týmové pomoci. Když tohle zvládnou, bude obrana našich hráčů o dost těžší. Snažím se nehledat v basketbale vědu. Hráč prostě v útoku najede s maximální snahou dát koš. Pokud se k němu stáhne více obránců, přihraje balón volnému spoluhráči a tím ho uvolní pro jeho nájezd, který má většinou lepší úspěšnost. Těžší je to v otázce hry bez balónu, kterou si ještě kluci nedokážou tolik představit a většinou v útoku často stojí. Na této činnosti se snažíme zapracovat. Samozřejmě tento systém vyžaduje určitou herní inteligenci, předvídavost a také individuální dovednosti a není to nic lehkého. 

13) Byl to váš třetí trenérský rok v Žákovské lize. Všeobecně se říká, že ročník 95 byl v ČR výjimečný a teď kvalita postupně klesá. Sebekriticky – sice jsme se po zásluze probojovali na MČR, ale individuálně mají všichni naši hráči spoustu nedostatků – a přesto jsme se na tu republiku dostali. Zkuste nám zhodnotit kvalitu celé ŽL v porovnání s ročníky 95 a 96?
Souhlasím s Vámi, že ročník 95 je zatím nejsilnější. Tento rok ovšem ovlivnilo kvalitu hry pravidlo o střídání (pasarele). Ovšem i v ročníku 97 se najde několik individualit, které jsou lídry svých týmů a učí se brát na sebe odpovědnost. Nepříjemné je především malé vytížení hráčů U14 v extralize U16. Toto provázání bylo vždycky větší. Může za to zaprvé možná horší kvalita hráčů a zadruhé, spousta předních žákovských týmů extraligu nehrají. Spousta nadějných hráčů U14 budou muset postupem času přestoupit do nějakého extraligového celku (například Dolanský to udělal již nyní) 

14) Po úspěšné sezóně se jistě už zamýšlíte nad novou kategorií U15, kterou bude hrát stejný ročník 97. Teoreticky vám pomůže, že v této soutěži už nebude Passarella, ale to i jiným týmům. Změní se herní systém soutěže. Co očekáváte od příští sezóny a jaké máte cíle?
Systém soutěže se mi zamlouvá. Odehrajeme více zápasů a již od začátku budou zápasy mít svůj náboj. Cíle zůstávají stejné a to především ve zlepšování našich individuálních dovedností a nasazení v zápasech. O umístění bych nerad mluvil, protože sezónu může překazit i zranění nebo nemoc hráčů. Každopádně v plném složení budeme samozřejmě chtít obhájit naší pozici z minulého ročníku. Na novou sezónu se už teď velmi těším a věřím, že uděláme další krok vpřed.

 

            Sezóna byla úspěšná, otázky se psaly samy od sebe. Petře, za rodiče i hráče díky za práci v sezóně i za tento rozhovor. A hlavně mnoho štěstí do té sezóny nastávající!

Zpět

Kontakt

Jan Kefurt

734 322 393

HLAVNÍ PARTNEŘI

 

PARTNEŘI

SPOLUPRACUJEME

© 2016

Vytvořeno službou Webnode