U14 - ROZHOVOR fanouška s trenérem žáků Petrem Ulrychem

06.07.2010 14:04

            V jednom z minulých článků o U14 jsme si přečetli hodnocení jednotlivých hráčů, dnes se pustíme do trenéra. Zpovídat ho budu z pohledu fanoušků a doufám, že i spoustu fanoušku a rodičů budou jeho názory zajímat.

            Petr Ulrych je mladý a sebevědomý trenér. Basket má v rodině - jeho bratr Lukáš je rozhodčí, Petr začal po vzoru svého otce Jana trénovat. Ročník 96 koučoval již minulý rok ve starších mini-žácích, v uplynulé sezóně kluky trénoval i v žákovské lize. Hráči byli s mladým trenérem samozřejmě spokojeni. Také fanoušci brzy pochopili, co od hráčů chce, protože je během zápasů hlavně zpočátku intenzivně koučoval a organizoval. I diváci se tak při zápasech více bavili a brzy trenérovi s koučováním z hlediště začali pomáhat. 

            Samozřejmě žádný trenér se nemůže zalíbit všem fanouškům, a proto se občas diváci divili, co to ten tým hraje a proč hraje soupeř lépe. U14 je ale stále ještě dětská kategorie a vyplatí se v ní naučit se basket bez maximálního důrazu na výsledky – a hrát pak lépe v dorostu. Ani diváci se vždy neshodli a každému se nelíbilo něco jiného. Proto tady trenérovi za diváky položím pár otázek – aby byli fanoušci zase chytřejší. Některé otázky pokládám za sebe, jiné za ostatní fanoušky.

1)      Petře, máte za sebou dva roky v žákovské lize – srovnejte nám krátce ročník 95 a 96.

Obě sezóny byly svým způsobem kvalitní. Myslím si, že největší rozdíl byl v absencích především klíčových hráčů. Ročník 95 byl v tomto horší. Odehráli jsme minimum zápasů v plné sestavě, ve které jsme byli velmi silní (např. smolně prohraný zápas v Písku). Ať už zranění, nebo špatná disciplína hráčů nás až moc podrážela. Ročník 96 se mi v tomto zdál více zapálený pro trénink, ale zase měl menší potenciál pro zlepšení. Ročník 95 je kvalitnější.

2)      Prakticky všichni diváci se shodli na tom, že jsme se pomalu vraceli do obrany a vypadalo to, že nikdo nemá za úkol zajišťovat. Pravidelně jsme dostávali spoustu laciných bodů z RP. 1-3 přihrávky, 3-5 vteřin, 1 na nikoho nebo 3 na jednoho, dostali jsme koš a zase jsme šli dobývat postavenou obranu soupeře. Nejtrapnější to bylo v domácím zápase s Klatovami, kdy jsme od posledního týmu naší skupiny dostali 85 bodů – naprostou většinu právě z RP – bez hlasité kritiky někoho, kdo by měl zajišťovat. Co vy na to?

Co se týče utkání s Klatovy.  Zápas byl velmi ovlivněn hrou soupeře. Byly tam situace, kdy se spíš Klatovští vůbec nevraceli a jejich útočníci stáli v „ofsajdu“ po většinu zápasu. Podotýkám, že jsme zápas vyhráli. Upřímně jsem nikdy nehodnotil, jestli tyto snadné koše, byli zapříčiněné stylem naší obrany nebo kvalitním útokem soupeře. Každopádně se na této slabině (zajišťování) dá jistě zapracovat. Činností na zlepšení je mnoho, snažíme se hráče hlavně naučit, aby „neslavili“ vstřelený koš, ale pokud možno co nejrychleji nabrali hráče a přešli do obrany. Většinou byl také rychlý protiútok způsoben naší chybou buď v útoku, nebo v obraně po celém hřišti.

3)      Naopak – my jsme RP hráli minimálně, občas do něj vyběhl Tomáš Fremut, ale nebylo to organizované. Trochu to byly asi spojené nádoby – běželi jsme často až za soupeřem do obrany a pak neměli sílu na vlastní RP. Někteří kluci jsou pomalí, jiní mají stále problém se zakončením ve sprintu. Byl problém spíš v únavě, nebo má ročník 96 špatné rychlostní dispozice?

Únava i rychlost mají jistě svůj díl viny. Nesmíme ale zapomínat, že basketbal je především hra inteligentní a nám se nepovedlo vytvořit u hráčů správné návyky, které by jim v protiútoku pomáhaly. Například zmiňovaný Tomáš Fremut měl tento návyk zautomatizovaný a už když viděl, že získáváme míč, byl za obranou soupeře a z lehkých pozic dal minimálně polovinu všech svých bodů v sezoně. Tento návyk si musí hráč vštípit. Náš rychlý protiútok závisel především na množství vybojovaných míčů. Například zápas s Litoměřicemi jsme vyhráli po rychlém protiútoku v posledních vteřinách. K pokusu o obrat dobrou obranou a rychlými protiútoky jsme zaveleli i v domácím střetnutí se Sokolem Pražským. Zlepšení rychlého protiútoku je naší prioritou. Touto cestou směřuje i světový basketbal. 

4) Některé diváky děsilo už jen nahlášení našeho pressu – když vyšlo zdvojení, tak byl soupeř v nesnázích a mohli jsme získat míč. Ale hlavně vyspělejší soupeř často zdvojení přehodil, naši obránci už nedoběhly a dostali jsme koš, který vypadal dost lacině. Jaký je váš pohled na press? Resp. – neměli jsme hrát častěji obyčejnou osobní obranu „po celém“? 

Můj názor a filozofie je taková, že se hráči musí naučit bránit agresivně po celém hřišti. Tento styl basketbalu začíná být ve světě dominantní a velmi efektivní. Problém této obrany tkví v její velké fyzické a inteligenční náročnosti. Stojím si za názorem, že zakázaní hráčům obrany po celém hřišti a přinutit je zatáhnout se pod koš, je nejhorší rozhodnutí trenéra pro hráčův růst. Snažím se v první řadě dát hráčům základy a správné návyky. Což podle mě není učit kluky přístup stáhnutí se před útočníky pod koš. Každopádně připomínám, že naše obrana nevypadala tak, jak jsme si přáli, rozhodně na ní musíme zapracovat. Někdy nás svým způsobem mohla „připravit“ o vítězství. I tak věřím, že tento způsob je jediný možný a pokud tuto obranu kluci zvládnou, budou slavit úspěchy.

5) Občas se zdálo, že spolu hráči málo spolupracují. Udělali čtverec a čekali, co provede Fanda s míčem. Když najel, tak mu ostatní ani nesbíhali, Kryštof šel až doskakovat – a ještě pozdě, ostatní zůstali na trojce. Fanda se tak stal rekordmanem celé ŽL v počtu házených šestek, protože soupeř ho při nájezdu zdvoj- až ztrojoval. Naopak náš turnajový zápas s NH Ostrava: jejich první útok – bez hlášení signálu - nájezd křídla, clona dlouhého, jeho seběhnutí a přečíslení dva na jednoho. Neměli jste hrát častěji obyčejnou dvojičku? Nebo jste zatím preferovali hrát čistě 1:1? 

Upřímně říkám, že hráče clony v žákovské soutěži neučím. Můj názor je, že pro budoucí basketbal musí především zvládnout hru 1na1. Každým signálem clonou a tak dále si hru zbytečně ulehčují. Řeknete si proč si nepomoci, ale v NBA vidíte například skvěle individuálně vybavené hráče a proč? Protože ty borci se od mladých let zocelují ve hře 1na1 při těch nejtvrdších podmínkách. Fandovi také stačila hra 1na1 i proti zmiňované přesile. Jde zase o návyky jít do nájezdu a nebát se. Pokud si hráč vytvoří správnou drzost a touhu dát koš, bude úspěšný. Co se týče spolupráce, ta je samozřejmě důležitá. Bohužel se velmi těžko trénuje, každopádně si myslím, že nám pomůže, když bude každý hráč opravdu chtít dát koš. 

6) V první sezóně jste hráče během hry neustále hlasitě kaučoval, vypadalo to, že přijdete o hlasivky. Letos jste polevil a už jste kluky během hry tak nedirigoval. Někteří diváci ale měli pocit, že hráči byli někdy až bezradní. Proč jste koučoval méně?

Jako mladý trenér se hodně učím a minulá sezóna byla pro mě první. S postupem času jsem nad informacemi, které hráčům dávám, začal více přemýšlet. I jako hráč jsem poznal, že na hřišti se děje tolik věcí, že se moc nestíhá poslouchat ještě pokyny z lavičky. Snažím se aby hráči dostávali opravdu jen ty informace, které potřebují a většinou se snažím jim je dávat o přestávkách ve hře. Navíc hráč by neměl být řízen pouze trenérem, ale spíše svou inteligencí. Můj pokyn většinou udělá se zpožděním a plynou z toho chyby. Nebojte, pokud bychom mohli vyhrát zápasy díky mé hlasitosti, budu křičet už půl hodinu před rozskokem.

7) Diváci nechápali, že vám nevadí vrhání z dálky – střelba se to ani nazvat nedalo. Jistě, Fanda s Tomášem už mají rozumnou úspěšnost střelby, ale jiní hráči pálili mermomocí z trojky, odkud ještě nemají sílu na stylovou střelbu a tak opakovaně netrefovali ani obroučku. Jednoho z těchto „šutérů“ jste dokonce v hodnocení sezóny pochválil, že rád střílí z dlouhé vzdálenosti. Jak vtipně podotkl jeden divák, kdyby tam trojková čára nebyla, tak by ty kluky snad ani nenapadlo „pálit“ z takové vzdálenosti. Občas to vypadalo, že máme víc trojkových pokusů než běžné střelby ze střední vzdálenosti. Jaký máte názor na trojky a míjení obroučky v kategoriích U14 a U13? 

Můj názor na střelbu je, že se nesmí zakazovat. Nejhorší pro trenéra může být, že se mu povede „zabít“ potenciálního střelce jenom tím, že mu nedovolí zlepšit střelbu přímo v zápase. Je těžké tyto hráče odhadnout, ale například Tomáš Stibor nebo Martin Ťažký. Po tom co jsme těmto klukům řekli, ať si věří a nebojí se střílet, jejich úspěšnost se rychle zlepšovala. Druhá věc je odhadnutí, kdy je hráč volný pro střelu a kdy střela nemá úspěch. Pokud kluci zvolí špatný okamžik pro střelu, jsem velmi nahlas slyšet. Pokud je obránce od hráče daleko musí se pokusit vystřelit. Samozřejmě hráč musí být schopen na koš dohodit. Nácviku střelby dáváme na tréninku hodně prostoru a myslím si, že je to jedna z věcí, která se daří zlepšovat. 

8) Pojďme k příští sezóně. Do ŽL míří ročník 97. Několik jeho hráčů získávalo v ŽL zkušenosti už letos. Jaké máte s ročníkem 97 ambice? Srovnejte nám hráčský potenciál 97 s letošními 96.

Moc nerad srovnávám hráčské kvality jako takové. Co se mi na klucích líbí, že jsou do basketbalu opravdu zapálení. Doufám, že tento rok budeme mít opravdové nadšení do tréninku a touhu po tom něco dokázat. Moc bych si přál, aby kluci pochopili, že pokud něco chceme, bude to bolet, ale za tu tréninkovou bolest může přijít sladká odměna. Navíc musíme být pospolu každý hráč v našem týmu je pro nás důležitý a potřebujeme ho. Jenom společně můžeme něco dokázat.

9) Nejdříve vás ale čeká kvalifikace – skupinu pořádá Snakes Ostrava, dalšími soupeři jsou Olomouc a Žabovřesky. Snakes se prý spojí se slušným týmem Příbora a nebude to tedy slabý protivník. Ostatní soupeři, pokud výrazně neposílí, by měli být hratelní. První postupuje přímo, druhý bude hrát baráž se třetím z tria Zlín, Kolín a N. Jičín. Jak vidíte kvalifikaci? A jak jste šťastný z toho, že v případě postupu budete nejspíš jezdit na Moravu?

Už jsem zmiňoval, že o šance v kvalifikaci se těžko hodnotí, kvůli málo informacím o soupeři. Proto se koncentrujeme hlavně na sebe a na kvalitní soustředění. Co se týče případné účasti v Moravské skupině, není to ještě jisté, ale zatím velmi pravděpodobné. Nadšený nejsem hlavně z cestování, které budou muset kluci absolvovat. Třeba nám to navíc pomůže a klukům to dodá motivaci a na cestách určitě bude dobrá atmosféra. Navíc s tímto rozhodnutím nemůžeme nic udělat, tak ho ani nějak speciálně neřešíme. Budeme především rádi pokud se žákovské ligy zúčastníme.

10) V příští sezóně budete dělat také asistenta v extralize U16, kde se objeví i část vašich svěřenců z U14 ročníku 96. Můžete nám přiblížit závěrečnou přípravu tohoto týmu?

Co se týče informací o soustředění kategorie U16, ale také ostatních kategorií. O průběhu příprav budeme informovat na našich stránkách ve speciálních článcích. Chci Vás tímto všechny poprosit, abyste byli trpěliví a sledovali naše webové stránky.

Všem čtenářům, co dočetli až sem, bych chtěl poděkovat. Byl jsem rád, že jsem mohl na Vaše otázky odpovědět a nastínit Vám můj názor na basketbal. Děkuji Vám za vaší důvěru a podporu.

 

Za všechny fanoušky díky za rozhovor, přejeme vám tvrdou přípravu a mnoho štěstí do příští sezóny! 

 

 

Za fanoušky se tázal:

Robert Chaloupka

 

Zpět

Kontakt

Jan Kefurt

734 322 393

HLAVNÍ PARTNEŘI

 

PARTNEŘI

SPOLUPRACUJEME

© 2016

Vytvořeno službou Webnode