ROHOVOR Vavřinec Čermák - "Občas se mi zasteskne po omáčkách"

01.09.2011 12:57

Vavřinec Čermák (poslední sezóna za kadety U16 17b/z 203cm) se díky Vyšehradskému projektu PHILADELPHIA CAMP dostal o prázdninách roku 2010 za velkou louži a nedaleko od americké Philadelphie se účastnil basketbalového kempu pod záštitou klubu NBA Philadelphia 76ers. Účast mu otevřela velkou životní příležitost a to sice studium na Private High School CFS v Extonu v Pennsylvánii. Americká strana nabídla velmi lákavé stipendium a Vavřinec možnost studia v USA spojeného s hrou basketbalu využil. Teď se nám skoro po roce hlásí a my ho vyzpovídáme, co mu přinesla tato životní zkušenost.

Před rokem ve svých 16letech jsi díky Vyšehradu vyrazil do Ameriky „na zkušenou“, a po návratu ses s rodiči rozhodl, že využiješ nabídky a vyrazíš do Ameriky na rok studovat. Jak bys zhodnotil po roce své rozhodnutí a co ti rok v Americe přinesl?

Rozhodovaní bylo již před rokem velmi těžké a to hlavně kvůli trenérům a klukům, kteří se mnou už do příští sezóny počítali. Jelikož ale bylo studium v Americe mým snem již od dětství, nemohl jsem se rozhodnout jinak. Uplynulý rok v Americe mi přinesl spoustu basketbalových, ale hlavně životních zkušeností, kvůli kterým toho rozhodnutí určitě nelituji.

Ve Vyšehradě ses postupně vypracoval v jednoho z lídrů ročníku 1994 a dostával jsi příležitost i ve starší kategorii. Byl tvůj přesun do Ameriky i snahou o zlepšení tvých basketbalových dovedností?

Basketbal pro mě byl velmi důležitý, ale nebyla to priorita. Mojí hlavní snahou bylo kvalitní vzdělání, a hlavně zlepšení angličtiny. Nakonec jsem měl velké štěstí, protože úroveň vzdělání a také basketbalu byla na mé škole velmi dobrá, a proto doufám a také věřím tomu, že jsem se jak v angličtině, tak v basketbalu výrazně zlepšil.

Začátky v neznámém prostředí musely být jistě nelehké, ale po roce můžeme jistě konstatovat, že jsi vše zvládl a v Americe se značně „zabydlel“ a budeš ve studiu na škole pokračovat. Co bylo v začátcích nejtěžší a co ti z domova v Česku nejvíce chybělo?

V mých začátcích na škole mi pomohli rodiče, kteří se mnou na škole strávili první den, ale hlavně velmi přátelští Američané. Do školy jsem dorazil o týden později než všichni ostatní, ale do kolektivu se mi naštěstí podařilo zapadnout velmi rychle. Musel jsem si také zvyknout na pravidelné praní, žehlení a uklízení, při čemž jsem se musel spolehnout jenom sám na sebe. V úplných začátcích se mi trochu stýskalo po rodině, kamarádech a po domově, ale na to jsem si relativně rychle zvyknul a do konce roku jsem už se steskem problémy neměl. Možná i proto, že jsem s rodiči udržoval pravidelný kontakt pomocí e-mailů a také Skypu. Občas se mi ještě zastesklo po českých omáčkách s knedlíky a celkově po českém jídle.

Pojďme se dostat k tvému basketbalovému působení ve školním týmu. Americký styl basketbalu se zdá velmi odlišný od způsobu hry například v České republice. Jaký byl první kontakt s týmem a jaký rozdíl oproti domácí extralize tě nejvíce zaskočil?

První kontakt s basketbalovým týmem byl i díky mému skvělému trenérovi velmi dobrý. Jak jsem se po chvíli dozvěděl, tak jsem byl v týmu v podstatě jediný běloch, na což jsem z Česka opravdu zvyklý nebyl. Americký basketbal je od toho našeho českého velmi odlišný a to hlavně kvůli rychlosti. Méně se střílí a mnohem více najíždí do koše. Trochu mě taky zaskočil počet basketbalových akcí, kterých máme o něco málo přes dvacet, a zvyknout jsem si musel na mírně odlišná basketbalová pravidla. Překvapil mě také rozdíl mezi českými a americkými rozhodčími – čeští extraligoví rozhodčí jsou mnohem kvalitnější a spravedlivější.

Americký basketbal se snaží dbát na detaily. Jaký prvek nebo změnu stylu tvé hry chtěli trenéři nejvíce změnit a na co se při tréninku dává velký důraz?

Na trénincích se velmi dbá na správné provedení cvičení a také na zapojování všech hráčů do již zmíněných cvičení. Málokdy se tak stane, že někdo stojí a kouká na ostatní a tak se většinou za celý dvou a půl hodinový trénink nikdo nezastaví. Tréninky jsou rozděleny na několik částí – strečinková, kondiční, střelecká a taktická – a na každou část máme jiného trenéra. Trenéři mně odepírají střelbu z delší vzdálenosti a pracují na mé agresivitě a hře zády ke koši.

Sportovní praxí v USA je většinou snaha aby se sportovci věnovali většímu počtu sportů během školního roku. Nenašel jsi náhodou vlohy v nějakém jiném sportu než basketbale?

Sporty v Americe jdou rozděleny na tři sezóny a z toho jenom v té zimní je možnost vybrat si basketbal. Zimní sezóna je naštěstí ta nejdelší – něco přes čtyři měsíce. Ve zbylých dvou sezónách hraju basketbal samozřejmě také, ale ve svém volném čase a za „neškolní“ basketbalový tým. Celkově jsem za uplynulý rok hrál ve třech týmech, za školní a pak za dva summer-league týmy. Nejvíce jsem ale nepochybně hrál za školní tým. Z hlediska povinné školní „aktivity“ jsem v podzimní sezóně dělal atletiku na zlepšení kondice a v jarní sezóně posilování.

Napadá tě nějaký prvek amerického způsobu života, který bys rád viděl i v Čechách?

Ještě před odjezdem do Ameriky jsem každý den musel dojíždět z domova do školy, ze školy na trénink a potom zase z tréninku domů. Jelikož nebydlím v Praze, tak jsem jenom cestováním z místa na místo ztrácel asi dvě hodiny každý den. V Americe bydlím asi sto metrů od školy a basketbalovou halu mám hned vedle, a tak dokážu den využít mnohem efektivněji a najdu si třeba čas i na přípravu do školy.

Vždy jsi měl problémy s nabráním svalové hmoty i díky své výšce. Pomohli ti třeba americké hamburgery nebo nějaká jiná strava svou tělesnou schránku trochu „obalit“?

Amerických hamburgerů nebo dokonce cheeseburgerů s hranolky a kolou jsem měl opravdu v Americe několikrát. Také jsem začal s intenzivnějším posilováním a s doplňky stravy jako jsou proteinové a vysoce kalorické koktejly. Možná i díky tomu se mi za rok podařilo přibrat zhruba deset kilogramů.

V americké misi budeš pokračovat a tak se tě ptám, jaké jsou tvé cíle ve studiu a v basketbale na příští rok?

Moje školní cíle jsou pořád stejné a to je si udržet aspoň tak dobré výsledky, jaké se mi podařily minulý rok. Angličtinu určitě taky ještě nemám perfektní a zlepšovat se dá pořád. Z hlediska basketbalu bych chtěl v týmu zaujmout důležitější roli a vylepšit si své výsledky z minulého roku.

Vavři moc děkuji za rozhovor a jsem moc rád, že jsi hráčům Vyšehradu i ostatním basketbalovým fanouškům načrtnul jaké to je v tak mladém věku vyrazit do USA a pokusit se tam osamostatnit a uplatnit se v basketbale.

Přeji hodně štěstí.

AUTOR: Ulrych Petr

Zpět

Kontakt

Jan Kefurt

734 322 393

HLAVNÍ PARTNEŘI

 

PARTNEŘI

SPOLUPRACUJEME

© 2016

Vytvořeno službou Webnode