Philadelphia camp - hráči dobývají Ameriku

04.08.2010 10:27

           Sponzoři Sokola Vyšehrad vyslali 3 naše hráče na basketbalový kemp, který se koná pod záštitou týmu NBA Philadelphie 76ers. Z vážných kandidátů Radek Úlehla bojoval o nominaci do reprezentace U16 a tak byli nakonec vybráni tito hráči: Vavřinec Čermák (94), František Jelínek (96) a Kryštof Chaloupka (97) – nakonec to shodou okolností vyšlo na jednoho hráče z týmů U14, U16 a U18 pro příští sezónu.

            Basketbalový kemp – viz http://www.sixerscamps.com se koná v horách Pocono Mountains v Pennsylvánii – zhruba ve stejné vzdálenosti od New Yorku a Philadelphie. Ideální čas pro nákup laciných letenek jsme díky trochu pozdní nominaci promeškali, nakonec jsme zvolili přímý let z Prahy do New Yorku s Delta Air Lines – což se později ukázalo jako dost zásadní chyba. Šéfem výpravy se stal jako nejstarší Vavřinec. Do organizátorského týmu zapadli také jeho rodiče jako angličtinářské spojky, za což jim patří náš dík.

            Protože kemp začínal docela brzy, tak byl klukům naplánován let den předem a tento itinerář: Odbavení v Praze ještě za dozoru rodičů, potom už ve trojici odchod do tranzitu a do letadla, devítihodinový let, pohovor na imigračním a hurá do ruchu velkoměsta. Taxíkem do hotelu Holiday Inn na Manhattanu, ubytování a pak pěšky mezi mrakodrapy. Trochu courání po Manhattanu, návštěva obchodu s NBA suvenýry. Druhý den autobusem směr kemp. Tak to byl plán.

            Po příjezdu na letiště se ukázalo, že let je „overbooked“ – aerolinky prodaly více letenek, než mají míst v letadle. I Fanda Jelínek tak dostal ve frontě na odbavení nabídku letět přes Paříž – za odškodné 500 dolarů. A právě Fanda byl první, kterému trochu spadla čelist – při podání jeho zavazadla se zjistilo, že Delta považuje čtrnáctiletého Fandu a třináctiletého Kryštofa za „nedoprovázené děti“, s kterými musí letět někdo dospělý. 201 cm vysoký Vavřík může letět sám, ale jako doprovod „dětí“ není akceptován. Snažíme se být velmi asertivní, ale supervizorka Delty je striktní – ti dva letět nemohou! Za poplatek 100 dolarů mohou letět, ale musíte nám okamžitě nahlásit jméno osoby, která je v New Yorku převezme. No jo, ale kdo to bude?

            Všichni vzpomínají na sebevzdálenější známé v USA, ale řešení nachází paní Jelínková – oslovíme cestující – a někdo z nich se za kluky zaručí – převezme je v New Yorku od Delty a řekne jim ahoj u dveří. Hned první oslovená skupinka pro nás má pochopení a získáváme ručitele. Supervisorka Delty ale naše řešení odmítá. „Vy jste se teď domluvili, to nejde!“ Z mého pohledu mi drze přiznává, že kdybychom s vymyšlenou slečnou přišli sami hned, tak by jí akceptovali, ale protože ví, že je to jen jako, tak to nejde. Tím nám dokazují, že jejich požadavek je ryze formální. Několikrát padne dokonce absurdní formulace, že by kluky měl v New Yorku vyzdvihnout někdo příbuzný. Začínáme mít pocit, že naše problémy se Deltě hodí – let je více než vyprodán a někdo musí zůstat v Praze. Rodiče horečně improvizují a kluci mají pocit, že ze zámořské výpravy sejde. Takovou byrokracii a „chuť vyhovět zákazníkovi“ jsem dlouho neviděl.

            Startuje se mobilní internet a paní Čermáková telefonuje na Googlem vyhledaný limuzínový servis. Operátorka chce vyhovět a sděluje nám, že kluky vyzdvihne John, řidič číslo 32. Příjmení nezná, musíme si uvědomit, že v New Yorku jsou 3 hodiny ráno. Deltě samozřejmě John 32 nestačí. Možnost, že plné jméno řidiče dodáme až v průběhu letu – až bude v USA pracovní doba, supervisorka také zamítá. Odlet letadla se blíží, někteří malomyslní. Ve vzduchu je varianta, že kluci odletí později a my přes den zajistíme celé jméno někoho, kdo kluky od Delty přebere. Zítra je vyprodáno, odletět mohou až pozítří. Paní Čermákovou napadá zavolat do taxikářské firmy přímo v Stroudsburgu – nedaleko místa, kde se koná kemp. Jeden rodič odmítá už podruhé diktovat číslo kreditky „nějakým taxikářům z Googlu“, tak se vytahuje jiná kreditka a získáváme celé jméno a adresu řidičky Betty, která má kluky večer pražského času vyzdvihnout. Taxislužba je menší a zná své zaměstnance.

            Delta Betty akceptuje, kluci snad fakt poletí! Jako drobnost působí, že stávkuje počítač a odmítá „nedoprovázené děti“ přijmout. Všichni tři kluci dostávají na zápěstí dětský náramek a 15 minut před odletem mizí za pasovou kontrolou – pod dohledem letištní pracovnice – menší než třináctiletý Kryštof. Letadlo na ně prý počká. My máme počkat na letišti, dokud letadlo opravdu neodstartuje. Jelínkovi nějakou dobu opravdu zůstávají a čučí na letadlo, které stále stojí na ploše. Dostávám SMS o nějaké závadě, doma na internetu zjišťuju, že letadlo odlétlo se zpožděním 75 minut. No fuj.

            V průběhu letu volají Čermákovi – taxík je už na cestě, ale pro kluky nejede nahlášená Betty, ale nějaký chlap. Ve vzduchu visí silné problémy, ale já doufám, že to už nějak dopadne. Další informace mám samozřejmě jen zprostředkované - SMS 1: „Přistáli jsme.“ SMS 2: „Zatím to vypadá špatně.“ (píše můj puberťák, kterému je jinak všechno jedno, takže je to opravdu vážné) SMS 3: „Ještě nás nechtějí pustit s tím řidičem.“ Ve hře je očividně i varianta, že Delta tři „nedoprovázené děti“ šoupne zase do letadla a pošle je zpět rodičům, protože na ně v New Yorku nečekala nahlášená osoba. Paní Čermáková vyjednává s úředníky, do boje zapojuje i ředitele kempu, kterého se naštěstí podařilo sehnat. Ředitel kempu Deltě faxuje prohlášení, že kluci fakt jedou na kemp. Tři hodiny po přistání letadla, asi v 23:20 pražského času dostávám SMS: „Tak konečně jedeme.“ No, to byl teda den … Zároveň si uvědomujeme, že kluky bude třeba dopravit i zpět do Prahy. Snad je k přepážce doprovodí taxikář a nějaké jméno toho, kdo je přebere v Praze, už snad nahlásíme. Nebo zůstanou v New Yorku a půjdou žebrotou …

            Na internetu zjišťuju, že Delta byla z hlediska cestování mládežníků snad naprosto nejhorší volbou. U 80 % aerolinek by jsme neměli žádné problémy. Nejběžnější je, že děti pod 5 let samotné letět nemohou, 5 – 11 let musí být „doprovázeny“ a vyzdviženy na cílovém letišti a děti nad 12 let mohou letět už v pohodě samy. Sleva na dětskou letenku je také jen do 12 let. Ve věku 12 – 17 let může být služba nedoprovázených dětí využita volitelně – pokud rodiče myslí, že to dítě samo nezvládne. Třeba Lufthansa – kterou jsme s přestupem ve Frankfurtu mohli také využít – má pravidla benevolentní. Děti ve věku 5 – 11 let musí být u Lufthansy doprovázeny někým, komu je 12 let a více. Takže Kryštof s Fandou u Delty potřebují náramek na ruku, extra smlouvu a předem danou osobu, která je převezme na cílovém letišti. Naopak u Lufthansy by i nejmladší Kryštof mohl sám dělat doprovod třeba osmiletému kamarádovi …

            Další informace už jsou zatím poněkud kusé – na místě je velmi špatný signál pro mobily. Fanda vzkazuje, že je to makačka a spousta černochů. Vavřinec také hlásí, že je to náročné, Kryštofovi se s rodiči komunikovat nechce, asi z pražského letiště pojede domů autobusem.

            Edit: V sobotu kluci navštívili zábavní park Dorney Park v Allentownu. Do atrakcí se jim moc nechtělo, ale Kryštof vyhrál basketbalový míč Lakers. V parku se jim docela líbilo, až na to,“že Fanda a Vavřík ten míč nevyhráli“. Co se týče basketu, tak to vypadá, že se trochu trénuje a hodně hraje. Kryštof tvrdí, že si zlepšil šestky a trojky a doskočil na obroučku (že by měli v USA nižší koše?). Vavřík byl ve své kategorii zvolen do nejlepší obranné pětky.

 

Co bude dál?

            Po návratu do Prahy budou kluci samozřejmě vyzpovídáni podrobněji a s jejich zkušenostmi vás tu seznámíme. Rodiče a učitelé posoudí, jak se zlepšili v angličtině, trenéři a spoluhráči posoudí, jak se kempeři zlepšili v basketu. Pokud budou zkušenosti pozitivní a podaří se nashromáždit sponzorské peníze, může se podobná výprava uskutečnit i příští rok.

            Nominační kritéria by byla podobná jako letos – dobré výkony v zápasech, výborná docházka na tréninky a výborná tréninková morálka. Samozřejmě by se v nominaci neměli objevit úplně stejní hráči jako letos – takže imperativ pro všechny vyšehradské kluky: Makejte v tréninku i v zápasech! Jo - a pokud se poletí i příští rok ….. tak s Deltou to „asi“ nebude . . .

 

 

Robert Chaloupka

Zpět

Kontakt

Jan Kefurt

734 322 393

HLAVNÍ PARTNEŘI

 

PARTNEŘI

SPOLUPRACUJEME

© 2016

Vytvořeno službou Webnode